Krize přetrvává

Ve čtvrtém zápase hraném v neděli 20.10. si Vačice chtěly napravit reputaci a získat zpět sebevědomí, které kleslo na bod mrazu po porážce od Čápů a mizernému výkonu proti Tangu. Přestože soupeřem byl silný a zkušený tým Petra Vizingera, nechtěly Vačice pokračovat v nepěkných zápasech a jejich cílem bylo odehrát s Vizi vyrovnanou partii.

To se ze začátku dařilo, prvních pět minut bylo ze strany domácích Vačic vidět účinné napadání soupeřovy rozehrávky a důsledné bránění, což perfektně plnilo jejich předzápasové předsevzetí. Veškerou snahu a úsilí podtrhl první gól, který byl připsán Čížovi. Při zakládání akce v obranném pásmu vysouval Kulíka, jenž ovšem zády ke hře nemohl koutouč zpracovat a ten doputoval až k brankáři Vizi Auto, který chyboval při zákroku holí a pomalu jedoucí puk mu proklouzl až do sítě.

Ale místo aby gól a vedení vlilo novou horkou krev a nadšení do vačičích žil, zdálo se, jako by se v nich celý metabolismus zastavil a těla hybernovala v zimním spánku. Po deseti minutách hry se situace z úvodu obrátila o 180 stupňů a hráči Vizi najížděli útok za útokem do našeho obranného pásma s jasným záměrem otočit zápas. A to se jim také podařilo - celkem logicky vzhledem k obrazu utkání. Útočníkem tečovaná střela od modré čáry osprchovala Vačice, ale probudit je nedokázala. Proto ještě v první třetině Vizi zvýšilo na 2:1, když znovu nekrytý a nestíněný obránce měl dost času, aby se připravil ke střele. Dokonce by se dalo říct, že by si stihl i zapálit cigaretu, než by k němu někdo z našich útočníků přijel. Jeho rána se otřela o brusle jednoho z domácích hráčů a na to už Peri nemohl reagovat. Naději na vyrovnání vykřesal Čubís, když těsně po odpykání menšího trestu skočil na led, zpracoval ideální přihrávku a řítil se sám na gólmana. V poslední chvíli mu ale puk přeskočil hokejku a už jej nedokázal připravit ke střele a ani dojíždějící Bobeš nebyl v dorážce úspěšný.

Ve druhé části se nezměnilo vůbec nic. Vizi přesně rozehrávali před svou bránou, ve středním pásmu nabírali rychlost a k našim obráncům přilétali v plných rychlostech v počtu 5 na 2, útočníci Vačic daleko za nimi. To nemohlo dopadnou jinak, než že Vizi zvýšilo svůj náskok na 3:1. Tento stav se už sice ani ve třetí třetině nezměnil, ale stejné zůstalo i pojetí hry, které žádnou korekci výsledku ani neslibovalo.

Vačice tedy v posledních třech zápasech vsítily dva góly a to jenom díky fatálním chybám soupeřových gólmanů. Bída. S takovou střeleckou náladou nemůžou počítat s jiným výsledkem než s prohrou.

Kde je ten tým plný chlapů bijících se za výsledek, který jsme vídali loni ? Kde je šťáva, která poháněla naše těla a vybízela je k maximálnímu úsilí ? Kde je ta radost a nadšení, které nám dodávalo vůli bojovat ? Kde máme koule ? ....